Závrty u Žďáru vseverní části Moravského krasu
František Hudec, řed. školy
ve Žďáře Československý kras 1949
Ještě několik slov o závrtech.
Nejvýše položeným závrtem v katastru jest závrt, označený na mapce čís. 1. leží ve žlíbku u na obecním pozemku, parcelní číslo 641. Jeho nadmořská výška je asi 550m. Sem tekou vody z výše položeného močálu od lesíka Borky. Ještě v bezprostřední blízkosti závrtu jest rostlinný porost jako na bažinách. Směr toku vody vyznačují zejména ostřice. Na okraji závrtu však voda a s ní i bažinný porost náhle mizí a svahy i dno závrtu, které letos o několik cm pokleslo, má floru písčitou.
Zde kopal asi v roce 1922 p. Josef Kuběna, správce šamotky z Rájce, hledaje jeskyně. Když dospěl do hloubky asi 5 m zůstal ve dně závrtu jen malý otvor ve vápencovém masivu. Jeho finanční prostředky však byly vyčerpány. Obec Žďár nechtěla na prostřelování dáti podporu; proto vykopaný materiál nechal naházeti zpět a práce zanechal,
Na základě souhlasu referátu životního prostředí OU Blansko s „jiným využitím jeskyně“ za účelem speleologického výzkumu a průzkumu ze dne 19.04.1996 Čis.j. RŽP/802/96/Ma ukl.zn.246/28, prováděla naše ZO sespeleologický výzkum. Tento má za úkol ověřit případnou existenci volných podzemní prostor na zdrojnicích vod Žďárského potoka.
Práce byly započaty sanací ponoru vodoteče, dno závrtu bylo vyčištěno od odpadků a sedimentů s vysokým obsahem tlejícího organického materiálu z okolních pozemků. Současně byla hloubena šachtice za účelem zastižení skalnatého dna – jícnu závrtu. Po jeho dosažení vhloubce cca 5 metrů (tím byla ověřena zpráva o činnosti p.Josefa Kučery vroce 1922), byly osazeny betonové skruže a celé dno vlastního ponoru vyplněno balvanitou sutí.
Tímto opatřením bylo účinně zabráněno dalšímu splavování ornice z okolních pozemků do podzemí. Jícen ponoru tvořila asi 1 m vysoká, úzká, neprůlezná puklina, tvořenoá vlevo pevnou skalní stěnou a vpravo volnými lavicovitě uloženými labilními skalními bloky. Dno je tvořeno pevnou skálou s výrazným vodním korytem. Přibráním levé stěny na průchozí šířku se podařilo sledovat pevnou počvu na vzdálenost cca 3 metry, kde se zahloubila následně přešla ve změť silně erodovaných vrstevnatých bloků. Přes tyto lavicovitě uložené bloky byla odtěžena šachta do hloubky cca 4 metrů, aniž bylo zastižena pevná stěna, nebo dno. Z důvodu obtížného rozebírání a zajišťování labilních lavic vápence, bylo od další práce v těchto místech upuštěno.
Při zmáhání vstupní chodby byla pozorována v pravé pevné stěně úzká puklina, široká cca 20 cm s erodovanými pevnými stěnami. Při sledování chování jarních přívalových vod bylo zjištěno, že slouží jako přepad při zahlcení ponoru a přes svoje rozměry odvádí poměrně značné množství vody. Prolongační práce byly tedy soustředěny vtomto směru. Přibírání levé stěny se podařilo postoupit v průlezném profilu na vzdálenost cca 2 m, kde se puklina zalomila prudce do leva a následně vpravo. Odtěžený materiál je ukládán v podzemí na místě šachty.
Vsoučasné době ve vzdálenosti cca 5 metrů se charakter pukliny zásadně změnil. Vertikální puklina přešla ve dva úpadní tlakové kanálky, kruhovitého profilu o průměru cca 20-30 cm.. Zaměření není provedeno, pro malý rozsah pracoviště.
foto: Kelf
Povodně – tání 3/2005, foto: Pavel
956 total views, 1 views today