53. jaskyniarsky týždeň SSS, autor: Aleš

53. jaskyniarský týždeň se tentokrát konal netradičně mimo území Slovenska – v dolině Kościelisko nedaleko Zakopaného v polských tatrách. Ve složení Semiš, Dušan, Bohouš a já jsme vyrazili o 2 dny dříve.

Sbíráme se po cestě...

Sbíráme se po cestě…

Jeden den jsme strávili na slovenské straně Vysokých tater a sice kolem Štrbského plesa a částečným výstupem na Lomnický štít.

Štrbské pleso

Štrbské pleso

Lanovka na Lomničák, pohled na hvězdárnu a Skalnatou chatu, štíty jsou v mracích.

Lanovka na Lomničák, pohled na hvězdárnu a Skalnatou chatu, štíty jsou v mracích.

Druhý den navíc jsme již tradičně věnovali průzkumu místa pobytu a to nejen místního pohostinství, ale stihli jsme i navštívit nedalekou veřejnosti přístupnou jeskyni Mroźnou. Za průkazky ČSS jsme každý ušetřili 4Zł (24Kč!) a prošli si zpřístupněných 511m z celkových 571m bez průvodce.

z jeskyně Mroźna

z jeskyně Mroźna

Večer se již konalo slavnostní zahájení týždňa. Jelikož nám bylo jedno, kterou jeskyni navštívíme, pro následující den jsme se zapsali do jeskyně s lákavým názvem Piwnica, kterou jsme nakonec vůbec neviděli. Po krásné několikahodinové vycházce po tatranských cestách i necestách jsme se vyšplhali k jeskyni Miętusia Wyźnia.

Po odbočení z doliny Kościelisko do doliny Miętusia, výstup teprve začne...

Po odbočení z doliny Kościelisko do doliny Miętusia, výstup teprve začne…

Vchod je už vidět – ta díra vlevo...

Vchod je už vidět – ta díra vlevo…

Nástup ke vchodu s pomocí lana, cca 8m vysoko.

Nástup ke vchodu s pomocí lana, cca 8m vysoko.

Někde v jeskyni – asi 10m stupeň. (Podle Poláků nenáročná exkurze bez potřeby SRT.)

Někde v jeskyni – asi 10m stupeň. (Podle Poláků nenáročná exkurze bez použití SRT.)

Průstup studenou (4°C) jeskyní byl zábavný pro svou střední obtížnost, jeskyně je jinak téměř bez výzdoby kromě četných výskytů pisolitů. Tento rys je společný většině jeskyní, které jsme v oblasti viděli. Hlavní příčinou absence většího množství sintrů bude nejspíš právě ta nízká teplota…

Na další den mi byl doporučen sestup do impozantní jeskyně, nejdelší (>23km) a nejhlubší (~890m) v Polsku Wielka Śnieżna. Opět byl nezbytný několikahodinový výšlap krásnou přírodou k jednomu ze vchodů.

Výstup k jeskyni, vchod je již kousek za obzorem.

Výstup k jeskyni, vchod je již kousek za obzorem.

Jeskyně je převážně vertikálního charakteru, proto už před vchodem se soukáme do sedáků a hned za vchodem přichází první zážitek v podobě několika desítek metrů dlouhého ledovce, který slanění a pak ani výstup vůbec neusnadňuje. Po několika délkách slanění přichází další atrakce: 66m kolmá studna takřka kruhová s průměrem kolem 10m na dvě délky. Dále postupujeme stále níž a níž ohromnými dómy po ukloněných plotnách a sestup nebere konce. V hloubce 290m od vchodu průvodci velí k výstupu. Výstup nám ještě okořenil letní deštík, který nám pustil do jeskyně ledovou sprchu, které se v některých místech nedalo vyhnout. Pole účastníků se potrhalo, já společně se Štěpánem jsme vylezli z jeskyně za 4,5h.

Protože ani na večerním dešti mi overal neuschnul, přidal jsem se další den k výletu doktora Skály do Belianských tater. Belianskou jeskyni jsme si prošli po chodníčkách a kochali se množstvím impozantní krápníkové výzdoby i četných jezírek.

Jedno z mnoha jezírek na cestě.

Jedno z mnoha jezírek na cestě.

Až oči přecházely...

Až oči přecházely…

Často se procházelo v těsné blízkosti sněhobílých sintrů.

Často se procházelo v těsné blízkosti sněhobílých sintrů.

Opravdové pokocháníčko.

Opravdové pokocháníčko.

Po cestě jsem nakoupil něco slovenského piva, což mi vyneslo povděk od kamarádů. Rozlučkový táborák, dort, špekáčky, goralská muzika – kalili jsme do rána až do rozednění.

Domů se nám nechtělo, tak jsme jen přejeli tatry na slovenskou stranu a navštívili ještě v Nízkých tatrách veřejnosti přístupnou jeskyni Stanišovskou.

stalagnát

stalagnát

2 stalagnáty a Dušan

2 stalagnáty a Dušan

I tady jsme měli na průkazky vstup volný, přestože jeskyně nespadá pod Správu slovenských jaskýň. Místní jeskyňáři si ji pronajali od státu a provádí si v ní sami.

Člověk se občas musel i ohnout...

Člověk se občas musel i ohnout…

...nebo třeba zdolat provazový žebřík.

…nebo třeba zdolat provazový žebřík.

Jeskyně nemá betonové chodníčky ani osvětlení. V ceně vstupenky je tedy zapůjčení čelovky a pro návštěvníky je to netradiční zážitek podobně jako třeba návštěva Ochozské jeskyně při dni otevřených dveří.

Voda byla tak nepříjemně teplá, že ani to pivo se nechtělo vychladit. Očista však přišla vhod.

Voda byla tak nepříjemně teplá, že ani to pivo se nechtělo vychladit. Očista však přišla vhod.

Zbytek úžasného výletu jsme se vyčvachtali v Liptovskej mare a velmi neradi jsme opustili Slovensko a vydali se vstříc všedním dnům…

(foto: Aleš, Dušan, Semiš a neznámá tmavovlasá Polka)

 503 total views,  4 views today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..