Téměř po roce se podařilo vrátit na Muráňskou planinu do našeho oblíbeného Tisovce. Akce byla až do poslední chvíle ohrožena, protože účastníci jeden po druhým odpadávali. Nakonec se počet ustálil na čtyřech kusech, což je jedno auto a rozhodli jsme se, že jdeme do toho!
Vyrážíme v pátek v 16:00 z Ostrovačic Franciho Pašákem a po cestě nabíráme v Brně Jirku Cenka a v Nesovicích Matouše. Nakonec večer v Tisovci bylo ještě příjemné překvapení, že naši bádací skupinu už dnes doplní Semišák s Patricií.
O program na následující 4 dny se nám staral především Dušan Hútka. Hned v sobotu od rána odjíždíme k Hlbokému jarku, kde nás Dušan seznámí se dvěma nadějně vypadajícími pracovišti.
První už má dokonce název propad Překvapení. Tento propad pokračuje dolů téměř kolmou propástkou. Propástka je zatím ukončená asi dvoumetrovým vertikálním komínem, ve kterém se dá postavit. Z vrchního konce tohoto komínu je vidět další pokračování propástky minimálně 5 m dolů, takže tady se bude těžit v podstatě na jistotu.
Druhé pracoviště je malý nenápadný portálek, který leží po straně několika po sobě jdoucích depresí. Zde se bude potřeba nějaký metr zahloubit a doufat, že se objeví nějaké stropní korýtko, které nás někam povede.
Obě pracoviště nejsou ani 100 metrů od sebe a vypadají lákavě. Na nic nečekáme a rozdělíme se na dvě skupiny. Franci, Jirka a Semišák s Paťkou se pustili do druhého pracoviště a Já s Matoušem a Dušanem Hútkou odcházíme hloubit propástku do propadu Překvapení.
První den jsme na pracovištích strávili téměř celý den. V propástce je nejdůležitější nářadí palice a cokoli, čím se dají rozbíjet balvany. Propástka je totiž kompletně zavalená velkými bloky. Celý den jsme bouchali, tahali, páčili, ale tento den zatím žádná vzpruha.
Druhé pracoviště rozhodně taky nezahálelo. Během prvního dne se podařilo asi o metr zahloubit a opravdu se objevilo stropní koryto a sediment odsednutý od stropu. Zvládlo se postoupit asi o 3 metry do nitra, kde se chodba rozděluje doprava a doleva. Každý z nás to šel zhodnotit a nakonec většina rozhodla, že nalevo to vypadá lepší.
Dneska to balíme a pokračování zítra.
Odpoledne po šichtě jdeme exkurzovat do Kostolíku, protože Franci s Jirkou tu ještě nebyli. Jak říkal Dušan… Ať se jdou podívat na ukázku toho, co tam vlastně hledáme.
Den druhý byl stejně pracovní, jako ten první. Jirka s Francim se pustili do levé odbočky a my ostatní pokračujeme v hloubení propástky. Zde už je potřeba více lidí, protože se stále prohlubujeme a nedosáhneme na sebe. Navíc občas je potřeba vytáhnout i většího mazlíka, u kterého se 4 chlapi zapotí. Opět tu trávíme celý den a nedaří se nám podhrabat do navazující souběžné propástky, do které je vidět z vrchu. Začíná se odhalovat úzký průduch maximálně na prostrčení ruky. Věříme, že když půjdem níž, tak se podhrabem.
Zatím, co my špekulujem, tak na druhém pracovišti se teprve začínají dít věci. Rozjásaný Dušan rychlým krokem přichází z kontroly druhého pracoviště a nadšeně oznamuje: ,, Hoši máme objav!“
Říkal, jsem si, že to bude kousek volné chodbičky, což by byl samozřejmě také důvod k radosti, ale jakmile začal drmolit cosi o propasti , tak už to znělo působivě. Všichni odcházíme na kontrolu.
Jeden po druhým zalézá plný očekávání a následně vylézá nečekaně ohromen. Opravdu bylo z čeho. Levá chodbička, ještě před pár hodinami téměř plně zasedimentovaná se proměnila v meandrující chodbičku těsně na průlez člověka. Asi po čtyřech metrech a dvou zákrutách přišel onen šok! Jak když utne, sediment se náhle ztratil a z meandrující zacpané chodbičky se rázem stala meandrující propast. Úzká natolik, že člověk nepropadne. Stropní korýtko je vyzdobeno různorodými sintrovými útvary. Různé bambule, excentriky i brčka. Chodba je zakončená dvěma většími okny. Tudy je vidět na dno propasti a vypadá to skutečně velký.
Propast asi 5-6m hluboká. Obvodové zdi jsou kompletně pokryté takovými starými vyschlými sintry, které jsou tu charakteristické jak v Kostolíku, tak i v Moravské. Délka a šířka dómu vypadá, že by mohla být tak 4x7m. Bohužel není vidět dále. Na dně je velká vrstva bahna. Nejpůsobivější se zdá být možná 2m vysoký stalagnát.
Tuto jeskyňářskou radost jdeme ještě podpořit exkurzí do jeskyně Teplica a následně večer zapít k místním Myotisákům. Paťka se Semišákem přichystali vynikající kapustnicu a bujarý večírek na dvorku.
Pondělí….nadšení do práce pořád trvá. Rozdělení pracovních míst se nemění a už třetí den jdeme zápasit s kameny do závrtu Překvapení. Jak to tady dopadlo? No samozřejmě nijak. Opravdu nás to po třech celodenních šichtách usilovné práce nepustilo dolů. Dokonce to začíná působit, že průduch, který se začal ukazovat se nerozšiřuje, ale naopak opět zavírá. Takže pracoviště, kde se kope zatím na jistotu nás takhle vypeklo a bude to ještě pár akcí vyžadovat.
Na druhém objevném pracovišti, kterému ještě musíme vymyslet název, kluci začali nahlodávat tu druhou pravou odbočku. Levá přinesla až nečekané úspěchy, tak uvidíme, co pravá. Bohužel za těch pár hodin se podařilo postoupit asi o 3 metry a tato strana vypadá delší a také užší, než ta levá, takže to jde blbě.
Tímto prozatím končíme a na příště tu bude spousta práce. Tato pracoviště nás do sebe vtáhla natolik, že jsme úplně zapomněli na naši Moravskou jeskyni. Už ani nebyla možnost o něco se tam pokusit. Alespoň poslední pracovní den jdeme na kontrolu a ukázat ji ostatním.
Odpoledne ještě popojedem na Suché doly na prohlídku Staré Michňovky a také kouknout na nedávný objev Mangalica naproti přes cestu. To abychom se mohli rozčílit, kolik úsilí stačilo k objevu kilometrového systému.
Úterý byl poslední den odjezdu. Dopoledne byla možnost navštívit Jazernou jeskyni a tunel pod Dielikom. Tento tunel byl stavěn v roce 1941 a měl to být železnižní tunel na nikdy nedostavěné trati z Revúce do Tisovce. Dnes je to údajně jedno z nejvýznamnějších zimovišť netopýrů ve střední Evropě. Tunel má na dělku 2 km. Ze strany od Tisovce je zaplavený a prořícený.
Hlavní poznatek výpravy je asi jediný a to ten, že se musíme co nejdříve opět vrátit., protože ano opravdu jsme si do nových objevů ani neslanili. Důvod je ten, že nevozíme s sebou vrtačku a Dušan taky momentálně nedokázal narychlo sehnat. Natáhnout si tam lano až z venku by asi bylo trochu nezodpovědné. Lano by se třelo na mnoha místech v meandrující chodbičce a je pravděpodobný, že bychom ho zkurvili. Trochu to zamrzelo, nicméně všechno špatný je k něčemu dobrý. Díky tomu jsme pořád ve stejným napětí, jako v den objevu. Zvědaví a dychtící po tom, co nás tam dole čeká. Půjde to dál? Je to jen navěky zarvaná prostora bahnem? Co ukáže pravá chodbička? A propástka v závrtu Překvapení? Grrrrr! To je otázek. Na většinu z nich určitě už příště budeme znát odpověď.
Účastníci akce:
- ZO 6-08 Dagmar – Matouš Ryček
- ZO 6-21 Myotis – Aleš Vyroubal, Luboš Trtílek, Patricia Binderová
- ZO 6-16 Tartaros – Franci Musil
- ZO 6-01 Býčí skála – Jiří Cenek
- Speleoklub Tisovec – Dušan Hútka
Fotogalerie na Rajčeti:
Termín: 5.5.2017 – 9.5.2017
1,111 total views, 1 views today