Poslední víkend v červenci se uskutečnil další pokus poodhalit tajemství neústupné vyvěračky Hladový prameň. Tato akce byla pojata v daleko větším měřítku, než komorní březnový čerpák. Bylo osloveno nespočet speleoskupin ze Slovenska i Česka, ale dojeli na pomoc také známosti z Polska a dokonce 2 rusky. Při takové koncentraci kamarádů na jednom místě, jsem využil příležitosti a oslavil zde svoji další životní metu. Již 30 let laxně prudím na této planetě!
Maximální počet účastníků nebyl omezen. Čachtický kras má v zásobě tolik pracovních lokalit, že by se zde uživila celá speleologická komunita.
Samotná akce probíhala od čtvrtka do neděle, ale kluci z Čachtic zařizovali zázemí už od úterka. Ve čtvrtek dorazil Michal z Tišnova s plným autem potřebné techniky, z velké části zapůjčené od speleoskupiny 6-16 Tartaros.
Akce mohla vypuknout. Hlavní priorita byla samozřejmě vyvěračka Hladový prameň. Voda se stále drží na historickém minimu a hladina v sifonu byla ještě o dva metry níže, než v březnu. Po roztahání kabelů, hadic a instalování čerpadla, už v dopoledních hodinách mohla začít elektrocentrála hrčet. Po pár hodinách čerpání byl sifon bez vody a nadržené útočné týmy po 2-3 lidech mohly začít hrnout kubíky sutě tam, kde se naposled skončilo. Šichty se střídaly nepřetržitě následující 3 dny od rána do nočních hodin.
Po mém příjezdu kolem šesté hodiny odpoledne už byly práce v plném proudu. Stále přijíždí další a další nadšenci.
V pátek ráno se rozdělíme do několika skupin. Já vyrážím s početnou skupinkou na závrt OMVJ, Boris se Silvošem odchází zkusit štěstí na Špringerove jamy a nejpočetnější skupina zůstává na tábořišti u Hladového pramenu a střídají nepřetržité směny.
V závrtu OMVJ se na objevy čeká už 40 let a na této výjímečné akci se tu začaly dít věci. Čachtická skupina tu za posledních pár akcí narazila na puklinu, co kolmo kříží momentálně kopanou chodbu, která se z kolmé studny rázem zlomila do horizontu.
Kýblovalo se celé dopoledne a po obědě na další směně nastal konečně zlom. Po odstranění pár kamenů v této puklině se odhalilo vertikální pokračování dolů. Toto je poprvé, co jeskyně odhalila pár volných metrů. Tato porucha je navíc průlezná, ale byl tam menší problém s velmi ošklivým zaklíněným závalem, který má člověk přímo nad hlavou. Před tím, než se odhodláme prozkoumat objevy, bude potřeba alespoň provizorně zabezpečit tento zával proti sesuvu. Tuto průlomovou radostnou zprávu jdeme oznámit do tábořiště a zítra se můžeme těšit na objevy.
V Hladovém prameni se celý den přesouvají kubíky sutě, ale ona vytoužená chodba stále nikde.
Sobota byla nejaktivnější. Tentokrát se utvoří 4 skupinky. Dvě odcházejí do Čachtické jaskyně, naše Česko-Polsko-Slovenská skupina odchází pokračovat na OMVJ a poslední skupina zůstává u vyvěračky.
V OMVJ začínáme se zabezpečením závalu. Už jsem v nějakých článcích označil některé slovenské skupiny za sebevrahy. Tentokrát se role sebevraha ujal sám předseda SSS, kterého bych rád vyzdvihnul. Všem nám dokázal, že má pro strach uděláno. Neohroženě vlezl přímo pod zával a ostatní mu se zavřenýma očima a nedýchajíce podáváme roxory, traverzy a kameny na zapažení závalu, aby to alespoň od pohledu nevypadalo tak děsivě.
Po této nepříjemné záležitosti už přichází na řadu ta veselejší a dlouho očekávaná část. Jdeme do objevů! Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale tento historický okamžik prozkoumat první volné pokračování OMVJ bylo na mě. Asi dárek k narozeninám.
Plný očekávání se tedy s menšími obtížemi pasíruju úzkou puklinou dolů asi 4 metry. Dole se ukázala menší prostora, kde se dalo pohodlně postavit a pohybovat. První pohled bylo evidentní zklamání, protože po průzkumu všech dutin a komínků bylo všechno slepé. Kudy pokračovat dál bylo jasné. Rovné dno působilo zasucené hlínou a menšími bloky. Všichni netrpělivě čekají, co řeknu. Už jsem byl připraven hlásit špatné zprávy. Ta představa, že to bude další kopání, rozšiřování celé té pukliny, kterou jsem se tady dostal, aby prošel kýbl, lanovka…vzteky jsem si dupnul do země!
A pak to přišlo…po tomto dupnutí se mi zastavil dech a země se zachvěla! Evidentně stojím na mohutné propasti. V nejnižším místě odvalím dva kameny a objevil se otvor. Po silném houknutí do tohoto otvoru se ozvala ozvěna, jak z Amatérky a ovanul slabý průvan. V euforii křičím na ostatní, že jsme tam! Valí to dál do propasti! Postupně se za mnou dostávají Lukáš, Peťo Holúbek a Dominika. Rozšiřujeme průlez, co to jde. Kameny padají hluboko. Po krátké době se s Dominikou cejtíme, že už dokážeme prolézt. Lukáš donesl i provazový žebřík, který jsme hodili úzkým průlezem do útrob propasti. Opět prolézám připraveným otvorem na hranici mé průleznosti a hned se ocitám ve studňovité propasti v kompaktním vápenci. Hloubka asi 7m a možná 3m průměr. Stěny jsou kolem dokola poseté ostrými škrapy a břity. Spousta chytů a stupů. Pohodlně sestupuji dolů.
Dno propasti je převážně zasypané opadanými bloky a v nejnižším místě opět pokračuje mírně se svažující úzká chodba. Dominika sestupuje hned za mnou a společně odhazujeme kameny a připravujeme si chodbu k dalšímu postupu. Tentokrát zalézá první Dominika a po těžké pasírovačce pár metrů chodby hlásí neprůlezné místo mezi kompaktními stěnami a za ním rozsáhlá horizontální chodba na choďák, ozvěna a průvan. Když polská úžinářská jednička Dominika ze skupiny STJ KW Kraków řekne, že je něco neprůlezný, tak opravdu nemá smysl o tom pochybovat. Kdo ji zná, tak to ví. 🙂
Neskutečný, OMVJ nás opravdu pustila do svých útrob a valí dál a ve velkým! Radostné objevy odcházíme oznámit a zapít na tábořiště.
Dnes se nám po dlouhé době znovu dostalo té objevitelské euforie. Objevovat nové prostory po několika letech ustavičných prací. To byl ten nejkrásnější narozeninovej dárek, kterej jsem mohl dostat. Dokonale se to načasovalo.
U Hladového pramenu se stále nepřetržitě dře do roztrhání těla. Směny se, točí, kubíky sutě se hromadí a nemá to konce. Tolik úsilí se tomu věnovalo a vypadá to, že i druhá akce bude bez výsledku.
Večer proběhlo ještě pár posledních střídání do vyvěračky, ale chodbu, která tam určitě je se ani tentokrát nepodařilo odhalit. Naši předchůdci, kteří se snažili sifon obejít vrchem zřejmě do jezírka naházeli pěkných pár tatrovek sutě. Je tam toho mnohem více, než by se zdálo. Stále bude potřeba se zahloubit a bude to ještě pěná rasovina.
Poslední večer už probíhalo zhodnocení celé akce a narozeninové párty. Nedávných oslavenců tam bylo povícero. Kamarádi připravili parádní oslavu plnou překvapení. Tímto ještě jednou děkuji! Byl to parádní večer. Věděl jsem, že to bude stát za to, protože z vlastní skupiny se na mě všichni vysrali a vysrali by se na mě, i kdybych udělal bečku na vlastní boudě…J Né beru to s humorem. Nedělám z toho žádnou vědu. Chápu, že každej má svoje plány. Valja s Vladimírem to všechno zachránili :-). Na třicítku v Čachticích ale určitě nezapomenu.
V neděli od rána probíhala likvidace zázemí. Z jeskyně muselo všechno ven. Umývání hadic a nekonečné odnášení všech věcí zpět do aut. Po obědě jsme ještě stihli Čachtický hrad.
Další bádačka v Čachticích přinesla průlomové objevy v OMVJ a podle toho, co bylo vidno dále za neprůleznou úžinou se dá usoudit, že to hlavní teprve přijde hned na další pracovní akci. Bohužel primární cíl Hladový prameň stále odolává a zřejmě se tam ještě pořádně nadřeme. Důležitý je vytrvat. To pokračování tam s jistotou je. Dokud máme tak nízký stav vody, jako doposud, tak určitě budeme schopní v těchto akcích pokračovat i nadále.
Fotky: Lukáš Kubičina a Dominika Gratkowska, díky!
1,845 total views, 1 views today