Hurááá, zase je tu víkend a jedem do světa! Konečně je tu ta výroční událost jeskyňářského setkání v Čechách. Prásknu s dveřma od fabriky a už se těším, až si ve vlaku otevřu prvního lahváča. Tradiční cestování vlakem na setkání opět dodržujem pouze já s Aldou, který jako obvykle přistupuje v Havlíčkově Brodě. Čeká nás dlouhá cesta. Delší než obvykle, protože tentokrát se setkání koná až na samém druhém konci republiky.
Každé setkání jeskyňářů je něčím jedinečné. Letošní originalita čiší už z názvu. Tentokrát totiž nebudeme vůbec v krasové oblasti, nýbrž v pseudokrasové. Přímo v centru pískovcového království na pomezí Českého Švýcarska a Labských pískovců, v příjemném kempu Pod Lesem ve Staré Olešce.
Po drobnější černé kaňce v dopravě v podobě náhradní autobusové dopravy (autobus je pro některé z nás noční můra) přicházíme na místo konání pozdě večer.
Už dávno po večerníčku, ale i přes to nás na recepci čekal uvítací výbor Kuba a Bětka (to je to děvče televize :-D) z organizační skupiny letošního setkání ZO 4-03 Labské pískovce. Netrvalo to ani pět minut a už jsme měli zajištěný odvoz na exkurze a program na celou sobotu. Kuba zase doufal, že tu potká někoho z Tišnova, takže jsme se vzájemně našli. Zaplatili jsme, vyfasovali trika a pokračujem blíže do centra dění. Potkáváme Aranku z Dagmary, našeho Bohouše, Zlatokoňáky a další známé tváře z Čech i Moravy.
Program nezahálel hned od startu. Nestačili jsme ani vybalit stan a za plotem už kráčí výprava na noční exkurzi do podzemí Jánská.
Konkrétně pozůstatky strategických podzemních zásob pohonných hmot z druhé světové války. V technickém podzemním komplexu o délce chodeb kolem dvou kilometrů bylo možné skladovat přes 8000m3 paliva. To bývalo uloženo ve velkokapacitních nádržích. Ty byly v posledních letech rozřezány a odvezeny do šrotu. Zůstaly pouze betonové patky, ve kterých byly nádrže usazeny, pozůstatky plnícího potrubí, větracích šachet a nějaké elektrifikace. Atrakce je volně přístupná.
Po exkurzi večer probíhal volnou zábavou. Jak už bývá zvykem, do ranních hodin.
Ač byl úvodní večírek náročný, tak vstáváme poměrně rozumně a stíháme teplou snídani i nástup na exkurze. Skoro všichni naši kamarádi si na sobotní exkurzi zvolili Fluoritové doly pod Děčínským Sněžníkem, což bylo velmi siné lákadlo pro každého. Já s Alešem máme raději jeskyně, takže pro nás byla jasná volba Loupežnická a Pytlácká.
Kuba s Jardou Kuklou měli na starosti právě námi zvolenou exkurzi. Už při registraci se nám Kuba nabídl, že nás na exkurzi odveze. Kolem desáté dopoledne naskáčeme do auta a jedeme do obce Labská Stráň, kde byl sraz účastníků na parkovišti u vyhlídky Belvedér. Odtud je to asi půl kilometru po proudu Labe malou lesní cestičkou. Po cestě nevynecháme pár pěkných vyhlídek do Labského kaňonu, který se může pyšnit titulem největšího pískovcového kaňonu v Evropě. Bylo zataženo a poměrně mlhavo a ideální výhledové podmínky nebyly, nicméně trakače taky nepadaly, takže buďme rádi za to.
U vchodů do jeskyně se v poklidu převlečeme a rozdělíme se do dvou skupin, aby průvodci zbytečně netáhli štrúdl lidí. Jednu skupinu si bere Jarda a druhou včetně nás si vezme pod palec Kuba.
Jeskyní komplex Loupežnické a Pytlácké jeskyně disponuje několika vchody. Je to nejrozsáhlejší jeskyně Labských pískovců o délce chodeb asi 120m. Tyto podzemní prostory vznikly čistě pohnutím pískovcových věží směrem do kaňonu a následným zavalením vzniklé spáry. Takovým jeskyním se říká rozsedlinové a voda se tu na tvorbě prostor moc nepodílela. Volíme sestup slaňovací šachtou o hloubce asi 25 m. Jakmile se z povrchu spustíme do podzemí, tak se rázem ocitáme v Beskydech. Charakter jeskyně je téměř identický s tamními pseudokrasovými jeskyněmi.
Dokonale rovné, hladké pukliny a prolézání mezi napadanými bloky. Nejhlubší místo jeskyně je od vchodu asi -40m a bude to zřejmě na dně Komínové chodby, což je druhý vchod, kterým se vydala druhá skupina s Jardou. Kuba si jako správný průvodce nenechal nic pro sebe a poctivě nás protáhl celým komplexem . Propojovací Chodbou děsu včetně koncových prostor Pytlácké jeskyně, Medvědího dómu a prostory s knihou. Do Medvědího dómu se dostaneme pouze skrz několik krkolomných a hodně úzkých průlezů, takže pro některé urostlejší postavy byly tyto prostory zapovězené. I hubeňouři se tam musí poměrně skládat. Zřejmě i z tohoto důvodu se tomu říká příznačně Tetris. Exkurze končí východem z Pytlácké jeskyně.
Máme ještě chvíli čas, který je třeba nepromarnit, tak ještě v rychlosti zalízáme dva zvědaví Myotisáci omrknout druhý vchod Komínovou cestu, který by nám byl jinak odepřen. Nakonec se z těchto deseti minut vyklubal bezkonkurenčně nejakčnější zážitek dne. Sestup téměř 40 metrů stupňovitou propastí skutečně oslovil a následný výstup rozporovým lezením mě během pěti minut vykoupal v potu. Opět se potvrdilo, že pseudokrasoví jeskyňáři se s tím vůbec neserou. Stejně jako v Beskydech. Tam kde by jiní vrtali borháky a slaňovali na přepínky, to tihle blázni lezou na volno. Holt mají tu všude kolem dobré podmínky k tomu být zkušenými skálolezci. Tímto jsme v podstatě viděli celou jeskyni, kromě Severní větve.
Po cestě zpět na parkoviště zastavíme na vyhlášené vyhlídce Belvedér. Odpoledne byla viditelnost o něco lepší. Je to moc pěkné místo a chvíli jsme se kochali výhledy do kaňonu.
Do večera bylo ještě daleko a ten čas jsme chtěli využít ještě nějakou pěknou vycházkou po okolí. Velice si vážíme našeho průvodce Kuby, že se nám takhle věnoval a vzal nás ještě odpoledne na příjemnou procházku dolů k Labi a následně nádherným pískovcovým kaňonem Suché Kamenice zpět na Belvedér.
Sice jsme kvůli tomu dorazili pozdě do kempu a nestihli první přednášky, ale ta vycházka za to stála.
Za celý den nám slušně vyhládlo a nezajímá nás nic jinýho, než stan s občerstvením. Musím vychválit až do nebe organizátory a celý kuchyňský sbor v čele s Čendou, kteří měli na starosti jídlo. Čerstvá polní kuchyně s nepřetržitou nabídkou studených jídel, přes polévky, hlavní chody až po bravurní hovězí burgery, které šli na dračku. Ráno, v poledne, večer…fronta na jídlo byla neustále a ti lidi v kuchyni se prostě od pátku do neděle nezastavili. Veškerá jídla, co jsem měl možnost vyzkoušet byla vynikající, takže respekt před vámi, děkujem za to a dávám palec nahoru.
Večer samozřejmě pokračovaly přednášky o výzkumu v podzemí, vyhlášení Czech speleo foto a celkové poděkování a zakončení letošního setkání. Samozřejmě také muselo proběhnout předání horkého bramboru příští organizace. Tohoto aktu jsme se tentokrát museli účastnit. Myslím, že organizace příštího setkání je pro většinu lidí nečekaným překvapením. Věřte tomu, nebo ne, ale horký brambor se nějakým nepochopitelným způsobem dokutálel z Labských pískovců až do Moravského krasu přímo do Vilémovic před vrata naší jeskyňářské základny ZO 6-21 Myotis. Náš nejstarší přítomný člen hrdě převzal horký brambor, tak uvidíme, jak to příští rok zvládneme.
Následující večírek byl ještě velkolepější, než ten včerejší. Na sobotu dojelo více lidí, pilo se víc alkoholu a hrála živá hudba. Tato kombinace se postarala o zábavu minimálně do čtyřech hodin do rána.
Neděle už obvykle slouží na úklid, balení a odjezd účastníků. Pro nás, ale nic zatím nekončí, protože Dušan s Bouhoušem a malou komorní skupinkou si na neděli zajistili u Jardy dodatečnou exkurzi Loupežnické jeskyně. Skrz včerejší návštěvu fluoritových dolů, by o tuhle největší zdejší jeskyni přišli a to by byla škoda.
Já s Aldou jsme se potřebovali dostat do Děčína na vlak. Opět nás zachránil Kuba se svým autem. Jenom s tím, že ze začátku musel řídit Aleš, protože my ostatní jsme se toho chlastu předešlou noc vůbec nebáli a asi by to nebylo příliš zodpovědné. Při té příležitosti se naskytla možnost ještě provětrat hlavu návštěvou Tiských stěn. Je to menší skalní pískovcové město přímo u obce Tisá. Skály jsou protkané cestičkami, podél kterých se tyčí pískovcové objekty nejbizarnějších patvarů, že člověk až nechápe, jak se to může takto vytvořit. Samé dutiny, tunýlky, sloupy….vzpomněl jsem si na Alešova slova: ,,zvětráváním rozmrdaný pískovce“. Pěkná vycházka to byla. Namlátili jsme tu asi 200 fotek.
Čas letí a my už nemilosrdně musíme opustit tento pohádkový pískovcový kraj.
Tímto pro nás letošní setkání jeskyňářů bohužel končí. Říkám bohužel, protože se mi tu skutečně líbilo a určitě nemluvím jen za sebe. Organizátoři to zvládli na jedničku. V kempu ve Staré Olešce bylo příjemné zázemí. I přes velmi omezené možnosti podzemních exkurzí byly vybrány zajímavé lokality pro všechny účastníky setkání. Každý si tu našel svoje. Štolaři, kamínkáři i milovníci přírodního podzemí. My jsme byli nadšení a podle recenzí, u ostatních, tomu nebylo jinak. O dokonale zvládnutém občerstvení po celou dobu setkání jsem už mluvil a ještě jednou rád připomenu. Děkujeme celé speleoskupině ZO 4-03, Jardovi, Bětce a my především konkrétně Kubovi, který se nám neúnavě věnoval celé setkání za naučný, poznávací a příjemně strávený čas s vámi. Tohle je jasný důkaz toho, že i malá skupinka těch správných lidí dokáže uskutečnit velké věci. Bylo to fajn!
Jak bylo řečeno příště tato událost bude v naší režii. Tímto bych chtěl tedy pozvat všechny jeskyňáře a jeskyňářky na setkání 2018 do Moravského krasu. Budeme se snažit, aby i to příští setkání bylo pro každého něčím zajímavé. Doufám, že se opět po roce všichni setkáme a společně si užijeme světa!
Tak zatím zdar jak sfiňa! Trťa
- Fotogalerie na Rajčeti:
- Odkaz na stránky setkání – Další informace o exkurzích a fotky od různých účastníků:
Jako prostředek k čerpání informací, které se mi neuchovaly v hlavě posloužil Malý exkurzní průvodce od Jardy Kukly.
Termín: 22.9.2017 – 24.9.2017
1,297 total views, 1 views today