Téměř všichni aktivní členové si udělali čas a na popud sobotní výroční schůze přijeli na celý víkend. Hlavní várka dorazila už v pátek večer. Já dojel něco po čtvrté hodině a byl jsem jeden z prvních. Předběhl mě akorát Fox a Dušan. Místňáci Adam a Pepa samozřejmě taky nechyběli, takže základna už byla pěkně vyhřátá.
Do večera ještě zbývalo dost času, tak jsem se rozhodl jít zkontrolovat sondu do propástky u Verunčiny jeskyně, protože od napouštěcího pokusu jsem tam nebyl a výsledek ještě neviděl. Aby bylo vše v souladu s bezpečnostními směrnicemi, tak Pepa šel semnou a Fox hrál DOOMa na povrchu.
Podle popisu ostatních se v sondě nic nezměnilo. Vymletá prostora v sedimentu tam je pořád a několikatunovej šutr nad hlavou ještě nespadl, takže nakouknout, nedýchat a rychle pryč.
Po návratu na základnu už byla účast o jednoho Semišáka s Paťou víc. Zaujmuli jsme bojové pozice U Netopýra, kde se postupně setkalo celé tvrdé jádro Myotisu a zábava se táhla do ranních hodin. Chyběl pouze Bohouš, kterej byl zrovna odjetej na dovči, na nějakém hradě.
V sobotu ráno se těžce vstávalo, ale navzdory tomu všemu se podařilo uskutečnit opravdu kvalitní pracovní akci v jeskyni Žďár ponor. Sice až odpoledne, ale přece. Nakonec se k práci odhodlalo tuším celých 10 Myotisáků. To je nejvíc za celý uplynulý rok. Taky nesmím opomenout jednu pracovní sílu a zástupce skupiny Dagmar v podobě Jakuba Šlimce. V tolika lidech byla po dlouhé době pracovka na Žďáru oravdu efektivní a udělalo se kus práce.
Kyblíky jenom lítaly. Vůbec jsem to nepočítal, ale řekl bych, že se jich mohlo vytahat ke stovce.
Zastavit tuhle zběsilou kýblovačku musel až neúprosný čas, abychom stihli výroční schůzi.
Zahájení vypuklo v 18:00. Vše probíhalo tak, jak bývá zvykem. Začalo to výroční zprávou s výčtem veškerých pracovních (ne)činností na našich i spřátelených lokalitách. Připomněli jsme si zásady bezpečnosti a vybraly se prachy. Dále se probralo pár vnitřních skupinových záležitostí ohledně oprav základny a dalších věcí.
Ukončení schůze odstartovalo veselici a tentokrát i zpívání za dorpvodu Honzovy kytary.
Na neděli Alda domluvil parádní exkurzi do jeskyně Piková dáma u Plánivské skupiny. Bylo dobré, že to tam znali alespoň Alda se Semišákem, aby se to mohlo rozdělit na dvě skupinky. Početnější skupinka šla se Semišákem hlavní trasu přímo dolů ke kyvadlu a do Ledové chodby.
Aleš, já a Lukáš jsme tvořili zvědavější skupinku, která to vzala poměrně zážitkovou obklikou přes Leteckou propast.
Vyzkoušeli jsme si Lomikara, Kulodrtič a pokračovali Ledovou chodbou až k lanovému kyvadlu, kde zrovna postávala druhá skupinka.
Alda nás nemohl nechat připravit o akční okruh nad sifonem u kyvadla. Původní plán, že půjden nazpět společně po žebříku s ostatními se rozplynul, protože byly touhy si vylézt tu dvacetimetrovou šachtu s pomocným lanem i nahoru (nebo jak je to hluboký).
Na závěr, místo čekání na ostatní, jsem šel s Alešem šmejdit do závalu v té hlavní (vchodové) propasti, kde jsme se nakonec ztratili a zabloudili v tom bludišti propastí a dómků, tak byl zvolen ústup stejnou cestou zpět. 🙂
Věřím, že z exkurze jsme byli všichni nadšení. Každej si tam užil to svoje a já osobně jsem hrozně rád poznal další část Amatérského systému.
Po exkurzi už následovala jen ta smutnější část víkendu a to je balení a odjezd k domovům. Představa na zítřejší pracovní nasazení je hořké, ale tentokrát odjíždímm z krasu výjmečné spokojený, že se toho poměrně hodně stihlo a byl to dobře využitý čas. Něco se udělalo, něco se vidělo, popilo se a to vše téměř v kompletní sestavě Myotisu. Vím, že takových setkání do roka moc není, protože jsme z různých koutů celé republiky i zahraničí, ale je vidět, že když se to sjede, tak to stojí za to. Díky všem za účast a pěkně strávený čas.
452 total views, 1 views today