Po půl roce se opět naskytla příležitost přijmout pozvání na víkendovou pracovní akci od jeskyňářů z Čachtic. Společně s Michalem a Davidem z tišnovské speleologické skupiny si nemůžeme takovou událost nechat ujít a v pátek po práci uháníme směr Malé Karpaty.
Na jeskyňářské boudě už nás čeká terénní vozidlo, jenž nás dopraví přímo do tábořiště přímo u závrtu OMVJ. Zázemí v lese kluci vůbec nepodcenili.
Uprostřed lesa plachtou zastřešené sezení pro spoustu lidí a zaplachtovaný celý závrt, aby se nikdo nevymlouval, že nemůže makat v dešti.
K tomu všemu velké ohniště na buřty, naražená bečka, pitná voda, osvětlení, sprcha a spousta jídla a chlastu. Připadal jsem si, jak celebrita při příjezdu do hotelu Hilton Prague. Prej… Berte co vidíte. Všechno je všech.
Už v pátek se těžilo na OMVJ do půlnoci za stálého střídání směn.
OMVJ (Odkial´ Majko vyhnal jaskyniarov) má historku o jistém Majkovi, který dostal za úkol najít jeskyni pro turisty. Blízko v čachtickém revíru. No Majko dostal asi pojeb, že tato lokalita je moc daleko, tak přikázal jeskyňářům tuto sondu zasypat a hledat něco blíž k Čachticím. Údajně v 5ti metrech objevili díru s průvanem. Od roku 2013 Čachtická skupina pracuje na znovuotevírce a nyní už má závrt téměř 15m.
Stále se těží volný sediment v plném profilu. Asi 2m průměr. Těžba tu valí neskutečným tempem díky důmyslné lanovce. Tahá se to jedním vrzem od čelby až na povrch. Tahouni se musí samozřejmě často střídat.
V sobotu je naplánována celodenní těžba v této sondě a menší Polsko-Moravská útočná skupina byla vyslána hledat objevy do Čachtické jeskyně.
V posledním článku z Čachtic jsem se letmo zmínil o menším objevu v Jarinných dómech. Tento objev se za onoho půl roku trochu rozšířil a nyní je ukončen šikmým komínem zalitým sintropádem. Na konci je neprůlezný otvor v prosintrovaném závalu, který je třeba trochu rozšířit a následně zjistit, kam to pokračuje.
Úkol byl splněn úspěšně, ovšem žádného většího pokračování jsme se nedočkali. Komín stoupá dalších pár metrů nahoru a zužuje se do neprůlezna kolmo vzhůru. Zajímavé ovšem je, že spodní polovina komínu je doslova zalitá sintropádem a horní polovina už je naprosto suchej liťák.
Odkud tam ta voda tekla. Ten zával se musel vyvalit odněkud z boku. Těžko soudit je to tam tak úzký, že se ani nedalo dívat kolem sebe. Můžeme říct, že jsme objevili možná 5m komínu, jako slova útěchy.
Po návratu na tábořiště za tmy v pozdních hodinách se v závrtu OMVJ neflákaj a pořád jedou jak šroubci.
Závrt už je do půlky zarovnán kameny a sedimenty a furt nic. V sobotu se tu dřelo do půl třetí do rána. Do toho se taky samozřejmě békalo u kytary a hodovalo u ohně. Jako poslední večer každý dostal diplom za první místo. Důležité je každý byl v něčem nejlepší, takže se nikdo nemohl cítit ukřivděn.
V neděli se od rána postupně likvidovalo tábořiště a chystaly se věci na odvoz. Aby se nikdo nenudil, tak v závrtu se samozřejmě v průběhu toho pořád kýblovalo až do poslední chvíle.
Kolem druhé hodiny odpoledne jsou všechna terénní auta narvána k prasknutí a připravena k odvozu věcí do lomu na základnu. Lidi jdou příjemnou vycházkou pěšky.
U základny proběhlo poslední rozloučení a slíbení brzkého shledání.
Díky Čachtické skupině za pozvání a vyjadřuji velkou poklonu za dokonale připravené zázemí a organizačně bezchybný vytížený program. Na to jsme ale v Čachticích už zvyklí.
Fotky na rajčeti:
Čerpání:
http://www2.jeskynar.cz/cachtice
533 total views, 1 views today