Čachtice – Čerpací pokus v jeskyni Hladový prameň 9-11.2.2018, autor: Luboš

 

Zázemí před jeskyní

Někdy je nejlepší nad ničím dlouho nepřemýšlet. Pár členů Čachtické skupiny přijelo na pracovní víkend do Tišnova, kde z hodiny na hodinu vznikl námět na další velkolepou akci v Malých Karpatech, o kterou dostala zájem i Slovenská média.

Jedná se o periodickou vyvěračku Hladový prameň. Je to jediná jeskyně Čachtického krasu s aktivním vodním tokem. Vyvěračka má neuvěřitelnou periodicitu 7 let. 7 let vytéká a 7 let je suchá. Tuto záhadu doposud nikdo nevysvětlil. Momentálně je období, kdy je sucho a navíc Lukáš všechny vyburcoval, že voda v sifonu je na historickém minimu. To nabízí jedinečnou příležitost pokusit se sifon vyčerpat.

Poslední informace jsou z roku 1961, kdy se o průzkum sifonu pokoušeli potápěči ze Speleoklubu Brno. Už tenkrát se podařilo F.Plškovi a F.Hlaváčkovi po odmotání 50ti metrů šňůry proplavat do chodby s volnou hladinou. Prostor pod hladinou popisovali jako chodbu s ostrými kulisami, které nebylo snadné překonat. Dále F.Plšek pokračoval bez dýchacích přístrojů volnou hladinou a kam byl schopen dojít a dosvítit odhadoval 50-60m volného pokračování.

To je slušná motivace. Pokud by se nám podařilo (v rámci možností suchou nohou) proniknout za sifon do zmiňované chodby, tak budeme schopni pokračovat v průzkumu.

V pátek vyrážíme z Tišnova pouze dva s Michalem Doleželem. Auto narvané k prasknutí vším potřebným k čerpání. Dvě čerpadla, centrálu a desítky metrů hadic. O zbytek se postarala Čachtická skupina.

Kolem třetí odpoledne se blížíme k zasněženým Malým Karpatům a během chvilky už vyhlížíme Hladový prameň pod silnicí. Když jsme dorazili, tak jsme se nestačili divit. Už z dálky vidíme kouřové signály z obrovského ohniště na paloučku před jeskyní a v těsné blízkosti stojí velký vojenský hangár. ,,No…takže zázemí kluci nepodcenili´´ říkal jsem si. To ale nebylo všechno. Na zadní straně hangáru bylo 12 kw plynové topidlo, takže přes noc bylo v hangáru místo -10ti snad 20 stupňů nad nulou.

Čas letí, takže vyhážeme všechny krámy z auta, Zdenko ještě pospojuje asi 100m elektrického kabelu a čerpadlo už kolem čtvrté hodiny putuje jeskyní k vodní hladině.

Protahování kabelů  Transport čerpadla

 

V 17 hodin začínáme čerpat. Hadice byly nataženy až ven před jeskyni, ale průtok byl mizerný. Na čerpadlo už to bylo moc velké převýšení. Využili jsme tedy odtokové roury, které tu byly nainstalovány až do nitra jeskyně od doby, co se tu budoval vchod. Asi někdy v roce 1988-89. To se ovšem také neosvědčilo, protože za těch 30 let byly roury zacpané a voda se nám vracela do jeskyně. Nedotekla ovšem moc daleko a po pár metrech se začala ztrácet v zasypaném suťovisku. Teď byly dvě možnosti. Buď to poteče někam ven, a nebo se nám to bude vracet zpět do sifonu. Není to od sebe moc daleko, takže se to projeví brzo. Buď bude hladina dále klesat, nebo ne.

Hladina šla dolů poměrně pěkně. Asi 10 cm za půl hodiny.

Voda se nám vrací od vchodu zpět do jeskyně.  Sifon v Hladovém prameni 

Teď budou následovat celou noc dva hlavní úkoly. Přikládat venku do ohně, zahřívat se borovičkou a chodit kontrolovat hladinu.

Čerpání šlo celou noc na jedničku. První problém nastal asi po šesti hodinách čerpání. Voda si přeci jen našla cestičku zpět do sifonu. Asi dva metry nad původní hladinou se procedil slaboučký pramínek, který tekl zpět. Ten se ale naštěstí až do konce čerpání nezvětšil, takže intenzitu čerpání to moc neovlivnilo. 

Kolem čtvrté ráno jdu na kontrolu stavu a vidím, že na dně už je maximálně po prsa vody. Na protější straně čerpané zaplavené propástky je vidět poměrně mohutný suťák. Ten tu vytvořili naši předchůdci, kteří se snažili hledat cestu vrchem. Takže veškerý materiál, který oni naházeli do této propástky je potřeba odházet někam jinam, protože za tou hromadou je chodba, kterou se v roce 1961 propotápěl Plšek. My potřebujeme tuto chodbu znovu objevit.

 Noční kontroly a posunování čerpadla   Sifon téměř vyčerpán a suťák, který nás čeká.

 

Nedá mi to a běžím se ven obléknout do neoprenu a pokoušet se o první šťourání. První kopací akce tedy zahájena v sobotu po čtvrté hodině ráno. Bylo ještě dost vody, takže se nedalo moc dělat. Ze zvědavosti jdu vylézt suťákem nahoru a podívat se na pracoviště jeskyňářů předešlé generace. Byla tu spousta pozůstatků nářadí a nádob. S kopáním jsme tedy teď ráno už moc nepohnuli, ale podařilo se alespoň odčerpat hladinu úplně na dno. Zase další výborná akce, kde si člověk užil rochnění ve sračkách té nejmazlavější konzistence.

Pět hodin ráno asifon konečně na dně.

Jsou téměř ranní hodiny, takže to zapíchneme a odcházíme se alespoň na pár hodin vyspat. Dnes to bude ještě dlouhý a náročný den.

Ze spacáku ve vytopeném hangáru se těžko vylézalo, ale touha po objevech byla silnější.

 V 10 hodin už je první kopací dvojce připravená v atombordelech. Po prvním střídání se dozvídáme dobrou zprávu, že voda nenastoupala, ale chodba zatím nikde. S velkou vervou se střídáme celý den asi po dvouhodinových směnách, aby v jeskyni byly stále čerstvé síly.

Lukáš s Michalem pánský útočný tým.  Å½enský se toho taky nebály.  

Kopalo se nepřetržitě celou sobotu až pozdě do noci. Při každém vystřídání suťák mizel před očima. Odkopali jsme snad 3 metry suťáku a pořád nic. Teprve až navečer se na dně začala ukazovat dutina podél stěny. Po půlnoci šla na čelbu poslední dvojce, ale zázraky se nekonaly.

V neděli už bylo potřeba od rána všechno balit, takže chodbu do pokračování se najít nepodařilo.

Následující víkend se byl na místě podívat sám potápěč, který chodbu v roce 1961 proplaval. Potvrdil, že dutina, která se na dně začala ukazovat, je v podstatě začínající část chodby. Bude potřeba se prodírat sutí ještě dál. Naši předchůdci nevytvořili pouze suťový kužel, kterým by překryli onu chodbu, jak si všichni mysleli, ale samotné původní dno zatopené propástky je taky zvednuté. To znamená, že my jsme celou dobu hrnuli vodorovně přímo do suťáku a shazovali ho, ale bude potřeba se taky trochu zahloubit.

První vykukující dutiny v kompaktu.  Å uťák na konci akce.

Tohle byla po týdnu skvělá zpráva. Alespoň víme, že tady to dvoudenní hrabání v šílených sračkách k něčemu bylo.  Stejně by se to muselo udělat. Jestli budou příznivé podmínky a pustíme se do toho znovu, tak máme pracoviště připravené a bude stačit pokračovat v tom, co jsme začali. Nikdo nemohl vědět, že to bude tolik kubíků materiálu.

 

Děkuju kamarádům ze speleoskupiny OS Čachtice za skvělou společnost a perfektní zázemí, kde i v lednu bylo jako v máji. Příště už to pustí….

Fotky: Luboš Trtílek a Lukáš Kubičina 

 1,186 total views,  1 views today

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..