V polovině března se konečně uskutečnila dlouho naplánovaná návštěva Čachtické speleologické skupiny. Výpravu za výpomocí a poznáním Čachtického krasu zorganizovali členové Tišnovské skupiny ZO 6-07 Tišnovský kras, se kterými úzce spolupracuji. Nabídku o spoluúčasti jsem nemohl odmítnout.
Ve středu večer vyrážíme ve čtyřech lidech směr Čachtice. Po třech hodinách už stojíme u vrátnice do kamenolomu v Čachticích, kde nás v cestě zastaví zdejší hlídač asi 70ti kilový lidožravý hovadovlčák Asta. Bylo nám doporučeno nevylízat z auta a nic se nám nestane. Po oznámení vrátnému, že jedem k jeskyňářům, jsme propuštěni a dojedem k nově opravené základně místních jeskyňářů, která je od závory nadohled.
Po přivítání proběhla první odvykací procedůra na střízlivost.
Nevím jak je to možné, ale druhý den jsme byli všichni v 7 ráno vzhůru a nikomu nebylo špatně.
Ráno je sice chladno, ale krásný azurový den. Čachtická skupina v čele s Lukášem Kubičinou toho využili a naplánovali pro nás poznávací povrchový výlet po zdejším okolí.
Od horní úrovně obrovského lomu vystoupáme na Drapliak a pak okruhem po línii závrtů a zdejších pracovišťích. Lukáš si nenechal nic pro sebe a poctivě nás seznámil s místní lokalitou. Trasu určil tak, aby nám neuniklo nic zajímavého.
Protnuli jsme jak už otevřené závrty ((Štepnica, Sutinka, sonda OMVJ (Odkial´Majko vyhnal jaskyniarov :-)), Plazivé oko, Megera)), tak i spoustu nadějně vypadajících závrtů, které ještě otevřeny nejsou, ale stály by za hřích.
Popřípadě lokality na kterých se v minulosti pracovalo, ale již jsou zasypané. Přesvědčil mě, že celá tato nejsevernější část Malých Karpat je jak cedník a nespočet dalších generací jeskyňářů bude mít kde bádat.
Příjemně unavení to po procházce všichni zapíchnem do postele a celá základna na pár hodin utichla, aby večer mohla pokračovat ona odvykací procedůra.
V pátek byl exkurzní den. To si na nás Lukáš připravil ukázku nejvýznamějšího a nejrozsáhlejšího jeskynního systému Čachtického krasu.
Čachtická jeskyně má necelé 4 km zmapovaných chodeb a je to prostě megadíra. Labyrinty chodeb propletených v několika úrovních propojující obrovské dómy a propasti, to by mohla být procházka na několik dní. Nikdo, ani z místních jeskyňářů nezná jeskyni celou.
Po celodenním bloudění jsme neprošli ani čtvrtinu jeskyně. Nechodili jsme kolem žádné monumentální výzdoby, ale ta tektonika, obří závaly a chodby….co tu voda napáchala za šílenosti bylo neuvěřitelné. Když jsem stál na dně Žabáku a koukal nahoru, tak mi běhal mráz po zádech (propast, jako kráva). Exkurze byla celkově příjemně akční. Úžiny, provazáky, traverzy…prostě všechno co má správná exkurze obsahovat.
Dokonce Lukáš s Michalem měli i objevy. Po vylezení poměrně výživně vypadajícího komínu v Jariných dómech objevili pokračování směrem, kterým ještě nebylo nic zmapováno a doposud to bylo bráno za konec jeskyně tímto směrem. Zatím je to skromný objev asi 30ti metrů chodby (na tu megadíru je to nic), ale je dost možné, že do budoucna o tom ještě uslyšíme, protože chodba může propojovat pokračování do dalších obrovských prostor úplně novým směrem.
Kolem třetí odpoledne vylízáme na povrch a vracíme se na základnu na kus žvance a do sprch.
Sobota byla pracovní. Jak se sluší a patří, každé exkurzování a provádění na cizích lokalitách se splácí vytahanýma kyblíkama. No a za to, jak se nám kluci z Čachtic věnují, by sme jich měli vytáhnout opravdu hodně.
Vstáváme opět v sedm ráno a po snídani vyrážíme na kousek vzdálené pohoří Považský Inovec, kde má Čachtická skupina taky pár lokalit. Naší přítomnost potřebovali využít na závrtu Bodovský ponor, kde je na těžbu potřeba více lidí a lokalita vypadá nadějně. Po zážitkové jízdě terénními vozidly lesem až k závrtu může pracovní akce vypuknout. Na tomto závrtu se údajně kope už 40 let. Bylo tu skutečně vidět spousta vynaloženého úsilí a času. Hloubka závrtu je asi 35 metrů těměř kompletně vykopaných v plném profilu. Těsně pod skružemi začíná důmyslně vyřešená horizontální lanovka asi 5 m dlouhá a nakonci lanovky ústí kolmá asi 20 m hluboká studna. Zde se kyblíky tahají lanem přes kladku. Zajímavá věc je taky to, že závrt je elektrifikovaný. Když jede centrála, tak se v závrtu svítí a nejsou potřeba ani čelovky. Kolmými skružemi se vytahují velké železné nádoby o objemu asi 10 – 15 kýblů, které vytahuje elektrický naviják.
Asi v polovině akce kluci z čelby řvou, že mají objev. Prokopnuli se ke kompaktní chodbě, kterou bylo vidět další 3 metry. Průlez byl zatím neprůlezný, ale nadšení to zvedlo o 100%. Všichni byli přesvědčeni, že tohle bude přelomový objev po 40ti letech bádání, který čekal právě na Tišnov. Prostě konečně volná chodba, která se rozšiřuje. Tam už to určitě pustí dál. Jen se protáhnout tou škvírou. Udělalo se všechno proto, aby se urazil kus bloku bránící v průlezu.
Kolem čtvrté odpoledne se to konečně podařilo a první člověk plolézá. Žádné ovace nejsou slyšet…Po průlezu následovalo zklamání. Chodbička se sice rozšiřovala tak, že se tam dalo otočit, ale nakonci se chodba pravoúhle stočila doprava a po dalším metru se zlomila téměř kolmo dolů do neprůlezného kanálku. Dá se tam prostrčit tak ruka.
Průvan tam je cítit. Naděje a nějaký předpoklad tam pořád je, ale vzhledem k hloubce a potřebnému množství lidí k dalšímu postupu tu sami nebudou schopni pokračovat. Uvidíme, ale Lukáš vypadal, že to tu zabalí.
Večer na základně byla spousta lidí. Dorazili další návštěvníci, ale já měl nějakou krizi, takže jsem šel brzo do hajan.
V neděli, v den odjezdu byl na mušce Čachtický hrad, ale vyjížďka nám byla zpestřena ještě dvěma zastávkami.
První zastávka u Fosilné vyveračky. Prej odsud neodjedem dokud tohle neuvidíme. Měl pravdu. Kdybych tohle neviděl, byl bych o hodně ochuzen. Štíhlý vysoký portálek odhadem 5 metrů vysoký, odněhož se táhne velké vymleté koryto snad 50 metrů daleko do údolí. Všude mraky vytahaných kamení a terénních úprav. V kopci nad vyvěračkou jsou rozsáhlé vápencové plotny, ve kterých je spousta fosílií. Našli jsme dost fosílií zřejmě Hřebenatek. Vypadalo to jak mořská mušle.
Druhá zastávka byla Hladový prameň. Volně přístupný vývěr, který má celkovou délku chodeb téměř 90 metrů. Suchou nohou se dá dojít možná 20.
Tady jsme se s klukama z Čachtic nadobro rozloučili a rozešli se každý svou cestou.
Nás čekala ještě prohlídka Čachtického hradu.
Po překonání výstupu na kopec se otevírají daleká panoramata a mohutné pozůstatky hradu.
Takhle má vypadat zřícenina. Z napůl rozbořených hradeb a věží si jde krásně představit původní podobu hradu. Za studentských 1,5 eura dostanem i přednášku od pokladníka v nově zrekonstruované galerii.
Po prolezení pozůstatků a pokochání se velkolepými výhledy do všech stran se rozloučíme se Slovenskou republikou a s pocitem skvěle strávené dovolené odjíždíme k domovům.
Zvláštní poděkování patří: skupině ZO 6-07 Tišnovský kras (Honza Vašík, Michal Doležel, David Bednář) za samotné uskutečnění akce.
Celé skupině OS Čachtice v čele s Lukášem Kubičinou za poskytnutí útulného bydlení, nabitého programu a průvod celou akcí.
- Všechny fotky z akce na Rajčeti:
812 total views, 1 views today