Kýblování na Ponoru a exkurze v Sedmnáctce 18 – 20.3.2016, autor: Luboš

Tentokrát byla moje účast nechvalná, protože jsem měl nějaké domácí povinnosti a nebyla možnost se do krasu dostat dřív, jak v sobotu odpoledne.

Na jednu stranu jsem se vyhnul pátečnímu rumovému kolotoči smrti v našem společenském kulturním středisku U Netopýra, který bezpochyby proběhnul, ale na druhou stranu se taky srabsky vykroutil ze sobotní kýblovačky na Žďáru(ponoru). Kolem čtvrté odpoledne vcházím do základny a nestačím se divit, v jak velkém stylu to tu jede. Naprosto nečekaná účast lidí. Včetně těch, co jsou z daleka. Aleš s Helenou je tu, Bohouš s Hankou, Dušan, Semišák i s klukem, Adam s Pepou a Zuzkou(ZO 6-26), Falta a dokonce největší překvapení Karlovaráci (Vláďa, Valja a Bráška s dcerou).

Vláďa s Helenou se dnes byli plavit na Býčí skále a Bráška s dcerkou jeli s nimi na povrchovou vycházku po okolí.

Druhou skupinu si vzal Aleš na Žďár. Táhli s sebou basu piv a klobásy, takže mimo opejkání klobásů a popíjení lahváčů dle informací proběhlo i vyčištění kompletně celé chodby až k „hliněným krapasům“.

Účastníci pracovky:(Alda, Valja, Ivošek, Adam, Bohouš s Hankou a Dušan)

Zuzka šla s Pepou na exkurzi Agrisu.

Po mém příjezdu už byli téměř všichni na boudě a pozvolna probíhal standartní večerní program s tím, že čtyři jsme odešli na rozlučkovou bečku na Tartaros. (Na počest nedávno zesnulého Jiřího Gregora).

 

Na neděli měl Alda pro všechny nachystanou exkurzi do Sedmnáctky.

Účastnili se téměř všichni až na Zuzu, Adama a Pepy. Ti se rozhodli pro Člupek. Jsme rádi, že se Zuzce Člupek líbil, i když by asi stála o náročnější exkurzi i do úžinářských lahůdek, které ji kluci neukázali. Zuuuza se totiž nezdá, ale to děvče se nebojí. 🙂

My ostatní v Sedmnáctce byli určitě spokojení. Poněvadž jsme s sebou měli i malé dítě, tak jednou Aleš nevybral žádnou technicky náročnou prasárnu, ale fyzicky snadnou jeskyni s nádhernou výzdobou.

 

Po několika desítkách metrů už jsem začal chápat, proč se této jeskyni říká také Průtoková. Celá jeskyně je v podstatě jedna dlouhá chodba mířící stále přímým směrem. Zezačátku je chodba velmi rozsáhlá a postupně se zužuje přes pár větších dómků až do úzkého průlezu, který vyústí do zatím posledního obrovského dómu. Ten je zřejmě navždy zatarasen šíleným závalem, který se nikdy nepodařilo překonat.

Vláďa nafotil pár kvalitních společných fotek a pomalu jsme se vydali na cestu zpět.

 

Na základně se to postupně vylidňovalo.

Zuzu od Speleohistoriků nám ještě nabídla strávit příští víkend u nich na boudě. Někteří jsme se toho hned chytli, protože plošina Skalky a celý tento jižní cíp Moravského krasu je nám dost cizí. Poněvadž jsem zrovna na příští víkend neměl nic konkrétního v plánu, tahle nabídka mi přišla jako výborná příležitost poznat nové lokality. Pepa s Adamem se vyjádřili taky kladně, takže při odjezdu domů, už jsem se mohl jen těšit na další prodloužený víkend v krasu.

Společná fotka zapůjčena od Vládi

Termín: 18.3.2016 – 20.3.2016

 255 total views,  1 views today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..