ak bylo zmíněno v posledním příspěvku, tentokrát byl speleovíkend v krasu strávený u jeskyňářů působících na plošině Skalka ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno.
Potvrzení Myotisáci byli 4. (Já, Fox, Adam a Pepa). Místo srazu bylo v příjemné hospůdce v Březině, odkud nás Zuzka dovede přímo na jejich krásnou lesní boudu.
Dorazili jsme za tmy.
Už jsem ani nevěřil, že v pátek pozdě večer ještě stihnem exkurzi s pracovní akcí zároveň.
Hned byla možnost jít vytěžit pár lóden na Novodvorský ponor kousek od boudy. S nadšením jdu brouzdat chodbou Vyvolených a prozkoumat všechny chodbičky. Zatím maličká jeskyňka. Člověk se tu neztratí, ale zablbne si. Pracovky tu jsou akční. Ono protahováním lóden poměrně úzkými profily chodeb se člověk vyřádí.
Zuzanáč měl něco nakopaný na čelbě, tak proběhl akorát krátký transport sedimentu na povrch. Už tam na té čelbě nějakou dobu byl, a protože je tu výskyt trochu zvýšeného CO2, vzduch byl dost špatný. Po vytěžení pár přepravek nakopaného materiálu Zuzanáč ukončuje akci. Nevytáhli jsme toho moc, ale lepší než drátem do oka.
V sobotu se nezahálelo a dopoledne vyrážíme do údolí Říčky navštívit jeskyni Malčinu.
Byl by hřích cestou vynechat návštěvu útulné hospůdky Pod Hádkem (pan výčepní je opravdu kvalitní ironik). Chvíli posedíme a pokračujem k jeskyni.
Malčina jeskyně je taková nenápadná malá díra kousek nad potokem, ovšem za vchodem se otevřou obrovské prostory. My, co tu byli poprvé, jsme nemohli uvěřt, že tohle je volně přístupná jeskyně. Rozhodně nejrozsáhlejší volně přístupná jeskyně, kterou jsem doposud viděl v Moravském krasu. Blatem poházená výzdoba, bordel a různé čmáranice po chodbách tomu také odpovídají. Přitom je tu všude spousta sintrových náteků, dokonalá ukázka pozůstatku tlakového kanálu (Dělo)…na všem se nějací debilové museli podepsat.
Sice jsem po cestě něco fotil, ale když chce člověk vidět celou jeskyni a protáhnout se všema odbočkama, tak si to hodinku vezme. Je to víceméně choďák, ale jsou tu i pasáže doslova sračkoidní.
Po velmi překvapivé exkurzi se vracíme zpět k autům na Hádek. Zas je po cestě ta příjemná vyhřátá hospůdka. Nedá se nic dělat. Musíme jít na pívo a taky něco poobědvat, protože na odpoledne je domluvená ještě pracovní akce na ZuBu (závrt U Borovice).
Kuča s Bobem už tam v tuhle dobu jsou a opravují nějaké technické nedostatky.
Kolem třetí hodiny odpoledne už stojíme u závrtu a oblékáme se do těch totálně prochcaných overalů z Malčiny. Ti dva tam ještě něco šomtaj, tak mezi tím se Zuzu ujme role průvodce a zatáhne mě s Adamem do jižní části jeskyně.
Samozřejmě jsem zvědavej na ten Huntuntunt a Jožův dómek, kterej tam tenkrát náš Alda s Kučou objevili. Lidi z toho prej mají poměrně respekt a to se potvrdilo. Po překonání Jižní propasti před začátkem Huntuntuntu Adam prohlašuje že: ,,Tak tohle teda néé jako. Tam já nejdu.“
Zuzka se bez zábran strácí dál a dál v úžině a já ji úspěšně následuji. I když se mi to nezdálo nijak fyzicky náročné, tak vysoké CO2 tu dělá svoje. V Jožově dómku člověk dýchá jak, kdyby překonal stometrovou vertikálu rozporem. Moc se tu nezdržujem a pomalu se jdem soukat nahoru.
V Centrálu už kluci mají vše připraveno, tak pracovka může vypuknout. Já s Adamem jsme vysláni na čelbu, tak to hrnem, jak to jen jde. Podle ohlasů to chodilo dobře, tak jsme tu snad za Myotis ostudu neudělali.
Technické vyřešení na sebe navazujíchích lanovek a transport lóden až na povrch byl obdivuhodný. Prý to má vesměs na svědomí Bob. Klobouk dolů, protože na překonání všech meandrujících chodeb a vertikálních stupňů Severní části jeskyně je potřeba minimální počet lidí.
Všechno fungovalo jak mělo a pracovku končíme za tmy. Čelba v dómku Nohsledů vypadá zatraceně dobře. Před náma tu museli vytěžit kvanta hlíny z celé prostory, ale teď už se to sužuje do úzké chodby se sedimentem odlepeným od stropu. Věřím tomu, že tady budou brzo objevy a moc jim to přeju.
Co jiného po pracovní akci u 6-26ky? No přece do staré dobré hospůdky Pod Hádkem. Dnes už potřetí a naposled. Je tu narváno, tak po jednom točeným pivu berem lahváče a valíme na boudu. Tady se nacpu k prasknutí, abych mohl neohroženě pít. Postupně v průběhu večera se osazenstvo odebírá ke spánku a jediná Zuzanka semnou vydržela až do zavíračky.(Dokud bylo pivo:-))
Neděle, jak už bývá zvykem, je den úklidový a den odjezdu.
Všichni jsou tu autama a kolem poledne nás opouští. Se Zuzkou jsme si usmysleli, že půjdem do Brna na vlak pěšky, takže jsme využili i poslední nedělní den výletem celým údolím Říčky za dokonalého jarního počasí.
Kurňa to byl zase parádní víkend. V tom krasu je prostě krásně, ať je člověk kdekoli.
Děkujem celé skupině 6-26 za jejich společnost, nabitý program a ubytování. Zvláště pak účastníkům akce. Rádi jsme poznali další kousek Moravského krasu a skvělé nové lidi.
ZO 6-26 (Kač s Najdou, Zuzka, Zuzanáč, Kuča, Bob)
ZO 6-21 (Luboš, Pepa, Adam, Fox)
Fotogalerie na rajčeti:
Další článek z akce na stránkách ZO 6-26:
537 total views, 1 views today