Závěrem června proběhla taková komorní výprava za kamarády jeskyňáři do Českého krasu. Konkrétně do lomu na Chlumu, kde ve výzkumu podzemí působí kolegáčci ze ZO 1-06 Speleologický klub Praha. Byť to byla komorní akce pouze dvou návštěvníků z Myotisu Aleše a mě, tak z výpravy se vyklubal nezapomenutelný víkend plný bádání a poznávání zdejšího podzemí a okolní přírody. Domácí jeskyňáři Robert s Petrem pro nás měli vytížený program a celá sobota i neděle byla tak nažvejknutá, že nebyl čas myslet na žádný starosti a jenom jsme si užívali světa.
Bylo parné páteční odpoledne 24.června. V 15:00 služební průkazkou cvakám odchod z práce a pospíchám na Tišnovské vlakové nádraží, kde si před odjezdem v sámošce naberu 4 předražený lahváče do rychlíku směr Praha. V HavlBrodě přistupuje Aleš a tím pádem jsme kompletní. Kupéčko máme jen pro sebe a poléváme jazyk ze zásob, které máme. Jen tu kořalku jsme podcenili.
Do Srbska máme dorazit v osm a to už zásoby na večer nikde nekoupíme. V Praze proto letíme do Billy nakoupit. Popadnu multipak Radegastů a vyrážím hledat nástupiště s naším city elefantem směr Beroun.
V Srbsku už nás 3 hodiny čeká Robert v restauračce u Hulána. Dáme s Aldou po jednom pivu. Robert zaplatí svých skromných deset a vyrážíme na Chlum než bude tma.
Jeskyňářská základna tady na Chlumu je opravdu unikát. Je to štola obřích rozměrů vystřílená ve stěně horní etáže lomu. Téměř protiatomový kryt.
Poměrně tuhé podmínky. Není tu voda, není tu světlo, nedá se tu zatopit. Před základnou rozděláme ohýnek na železném podkladu, opečeme pár buřtů a užíváme si poklidný večer.
V sobotu ráno dorazil čtvrtý a poslední účastník akce Petr. Už je stav vyrovnaný. Dva Pražáci na dva Myotisáky. Zcela výjmečně jsme si to nerozdávali v chlastu. Dáme škopek, posnídáme a vyrážíme na pracovní akci do Netopýří jeskyně.
Pracoviště nad Katedrálou v chodbě zvané Vlčí vyhlídka. Je potřeba odtěžit meziskládku z Erikova dómku a vyházet to na dno Katedrály, kde se dřív bádalo. Nyní se, ale dno katedrály po neúspěšných pokusech znovu zahazuje. Zajímavý je komín za Erikovým dómkem u kterého se předpokládá propojení s povrchem a aktivně se na tom pracuje. Myslím, že kluci říkali, že by to byla nejhlubší propast tady na Chlumu. Momentální čelba je ale chodbička pod Erikovým dómkem, která má teď vertikální směr do bílého místa na mapě. Chuťovka pracoviště.
Po pracovce jdeme poobědvat a odpoledne už nás čeká jen prolejzačka, šmejdění a čuměnda všude, kde se dá. Dokud nepadnem na držku. Začneme tím hlavním, tak Robert s Peťou jdou otevřít Komín Srbských jeskyní. Jeden asi ze čtyř vchodů. Hned první větší prostory (Poslední dóm) odhalují charakter Srbských jeskyní. Jsou tu vidět mohutné vápencové lavice a ukloněné plochy s ukázkovým vrstvením vápence a různých nerozpustných hornin. Projdem Striptýzem až do zadních částí s Plzeňským komínem, což pro mě s Aldou byla první lezecká atrakce. Dále postupujem k Hlavnímu (Dračímu) dómu, odkud jdem šaškovat na Andělské schody. Velmi mě zaujmul úzký kanál vedoucí na opačnou stranu Andělských schodů. Téměř dokonalý kruhový profil tlakového kanálu. Který vede do nedosvitna. Zalezl jsem asi 5-6 metrů a profil se stále nemění a pořád končí ve tmě. Je to ale náročná pasírovačka a nemáme čas tady hodinu zkoušet nemožné. Pokračujem dál do slepé odbočky Májové chodby s Panoptikem a další atrakcí s názvem Jarčiny vzdechy. Alda si to nemohl nechat ujít a jde zkoušet svoje úžinářské schopnosti. Petr ho varoval, že to je jenom pro děti a dospělý člověk to neproleze, ať nedělá blbosti. Bez helmy a bez ostychu se Alda zkouší cpát do dětské atrakce.
Po chvíli pasírování zjišťuje, že nemůže dýchat, tak ho tahám za holínku zpátky. Alda se nevzdává snadno a jde na druhý pokus. Peťa už se chystá na příjezd speleozáchranky, protože Aleš to myslí vážně. Až na třetí pokus z opačné strany to Alda vzdává a couvá zpět. Zkouším se tam nacpat taky a následuji Aleše při couvání. Najednou zjišťuji, že to nejužší místo mám už vlastně za sebou. Když Pražáci viděli, že zalízal jen Aleš a nazpět vylejzáme oba dva, nemohli tomu uvěřit. Vznikl název „Lubošova pohoda“. Po tomhle šaškecu se vracíme zpět na povrch přes Homolův dóm a vylezeme ve spodní etáži lomu.
Aby toho nebylo na odpoledne málo, Petr nám jde ukázat Kalcitovou jeskyni naproti ve svahu. Nenápadný vchod obrostlý trávou. Úzká chodba je opravdu posetá krystaly kalcitů, hlavně v zadní části jsou toho celé trsy.
Po těchto zajímavých exkurzích dáme škopek a musíme se rozloučit s Robertem. V pozdním odpoledni jdeme ještě šmejdit v overalech po lomu. První, co bije do očí je štola s názvem Srací. No a dozvěděli jsme se, že o této Srací štole nám náš kamarád Myotisák Fox musí povykládat historku. Uvnitř štoly je průlez do maličké přírodní prostůrky, kde se zkoušelo bádat, ale brzy se to zavrhlo.
O kousek vedle Srací je další štola i s jeskyní, která nevím jak se jmenuje. Po úzkém průlezu se dostanem do štoly s nedokončeným obloukovým důlním pažením. Zřejmě se tu na jednom místě vysypal strop s volnými prostory. Po uzlíkatém laně se dá vyšplhat do dómku a odsud ještě pár metrů komínu. Z komínu vede úzká horizontální chodbička, která je asi po třech metrech slepá. Za tu námahu to stálo. Vyfotil jsem si tam totiž vychlazenou, orosenou…..pavučinu.
Petr nám ještě na ukázku odemče dva propady v zadní části lomu. Jsou hned vedle sebe. Jeden čerstvý asi 10 m hluboký ukončený skalními bloky a jde se po uzoučké puklince kolmo dolů, která zřejmě pořád pouští. V tom starším propadu hned vedle asi 13 m hlubokým, byl nedávno jeden z posledních objevů volných prostor tady na Chlumu.
Prostory jsou ovšem zanešeny mazlavým blatíčkem. Asi se to sem splachuje z povrchu.
Práce všude dost, ale jak už bývá zvykem u spouty skupin, nejsou lidi.
Je skoro devět večer a teď už opravdu vyslíkáme overaly a serem na to. Podzemí už dnes bylo přespříliš. S posledními paprsky slunce jdu s Alešem na povrchovou procházku kolem lomu a Peťa nám mezitím rozdělá ohýnek na buřty.
Další romantický večer u ohýnku začíná mít jednu vadu na kráse. Dochází pivo!! A kořalku nemáme!! Začínáme mít tendence seběhnout do Srbska k Hulánovi na točený. Nevím, jestli želet či děkovat za to, že rychle blížící se bouře nám to rozmluvila. Zatím co prší, sedím s Aldou ve vstupní štole a čumíme na blesky za doprovodu písniček z jeho telefonu a chlemtání posledního lahváče. Nevím v kolik bývaj v Srbsku zavíračky, ale asi bychom se vrátili hodně pozdě a hodně pod parou. Takto jsme šli spát poměrně brzy a střízliví.
Nedělní ráno je trochu pod mrakem, ale příjemně. Vytáhnem stolek a židle ke snídani. Já s Alešem máme v plánu Barrandovu propast. Prej díra možná na hodinu. Měli jsme velký oči, že ještě stihnem Tomáškárnu a všechno možný. Peťa nám svěřil klíče od jeskyně s tím, že mu je vrátíme na peronu v Černošicích. Někdy před jedenáctou konečně stojíme před vchodem do Barrandovky. Horní patro má tři chodby. Dvě na stojáka a jednu úžinu. Než to stačím prošmejdit, Aleš už kotví lano nad propastí a spouští se do spodního patra.
První část na dně propasti obsahovala jednu hlavní chodbu ukončenou komínem a propástkou, která je propojená několika chodbičkami. Za chvíli nebylo co dělat.
Vylezem po laně zpět nahoru do takového okna do druhé části hlavní propasti. Ta se zdá ještě větší jak ta vedle. Začínáme šmejdit v chodbách až se dostáváme k první úžině. Od téhle úžiny už se do polohy ve stoje téměř nikde nedostanem. Dokonce jsem se musel kompletně odstrojit, protože to nešlo prolézt. mám na sobě akorát sedák.
Tato část jeskyně byl neskutečnej labyrint úžin. Prostůrka a hned tři možnosti. Člověk vybere jednu ze tří možností a po pár metrech má další tři možnosti. No a takle počet možností, kam se soukat exponenciálně rostl. Oba jsme se vyřádili až to hezký nebylo. Nevím jak se nám to povedlo, ale po nějaké době bloudění nás čekalo překvapení. Překvapení, které udělá radost každému jeskyňářovi. Co to bylo za překvapení? Vypravte se do Barrandovky a najděte si to sami. Jestli to najdete, tak to určitě nikdo nepřehlédnete a budete si jistí, že to je ono.
Oba už máme tady toho pasírování plný brejle. Navíc se Aldovi začlo chtít akutně srát, takže serem na nějaké další beztak slepé odbočky a proplétáme se užinami pomalu zpět k povrchu. To hlavní určitě bylo nalezeno.
Byli jsme překvapení, jak rozsáhlá ta jeskyně je. Blbodíra na hodinu to rozhodně není, když to chce někdo poctivě prošmejdit. Navíc je kupodivu volně přístupná. Pravda moc výzdoby na ničení tu není, ale zrakvit se tu v propasti dá spolehlivě.
Domlácení a utahaní se vracíme do lomu, kde se na hotovo sbalíme, zamčem a pádíme do Srbska na vlak. Je už hromada hodin. Nikdo nečekal, že Barrandovka bude program na celou neděli. Po cestě si uděláme zacházku na Alkazar. Noblesní záležitost pro nadšence do lezení. Další obrovský lom vyhrazený pro lezce. Nekonečná plocha lezecké stěny a nespočet cest vystrojených borháky. Moc pěkný místo.
Máme čas akorát na to, dát si v Srbsku nějaký rychlý jídlo a kopnout jedno pívo. 15:50 opouštíme Český kras osobákem do Prahy. Těžko se odsud odjíždí, ale už teď víme kam tady příště. A když jsou plány na příště, tak zde určitě nejsme naposled. Rádi přijedeme kdykoli znovu.
Děkujem celé skupině ZO 1-06 (zvláště pak Robertovi a Petrovi) za to, že jsme mohli využít vaše zázemí a prožít další poznávací víkend v jiném koutu republiky.
Jak říkáme: To jsme si zas užili světa.
Fotogalerie na rajčeti:
http://trtislav.rajce.idnes.cz/Cesky_kras%2C_vikendovka_na_Chlumu_24-26.6.2016/
614 total views, 1 views today